Blogs & summaries

Comments from
Pierre Bascou, Director Sustainability Directorate, DG Agriculture and Rural Development, European Commission

7th Jun 2022

Pierre Bascou, Director Sustainability Directorate, DG Agriculture and Rural Development, European Commission, spoke during Session 1 at our recent Czech Regional event. We asked him for a summary of his speech.



Czech Session 1

We are currently living in a world characterised by many uncertainties and crises, which, due to their different nature and impact, call for a differentiated policy response.

The growing impact of climate change and of biodiversity loss has led us to engage into a progressive and irreversible long-term transition towards sustainability, resilience, competitiveness, and climate neutrality in the framework of the new growth strategy of the EU, the Green Deal, and for agriculture and the food system, of the Farm to Fork strategy.

We should make no mistake: this transition to sustainable agriculture and food system is our only path if we are to continue ensuring the long-term food security to our citizens in the EU and beyond.

But delivering on this ambitious vision requires a progressive and irreversible transition at all stages of the food supply chain, and a change of mindset from all actors. We need to change how we produce and how we consume.

Reaching this environmental and climate ambition and the several environmental targets will need to build on a series of policy initiatives related not only to agriculture, but covering the whole food supply chain, with initiatives related to the establishment of a legislative framework for sustainable food system, actions to ensure sustainable production at farm and food industry level, actions to promote the shift towards healthy and sustainable food diets, reduction of food wastes and the promotion of the transition at global level.

These initiatives will rely upon or combine with the implementation of the biodiversity and soil strategies, the FitFor55 package, the upcoming environmental legislation related to soil and nature protection, the revision of the some key legislations related to PPP, the full implementation of the existing environmental and climate legislation as well as the action plans related the circular bio-based economy, zero pollution, organic farming, integrated nutrient management just to name a few.

It is important to mention all these policy and legal initiatives (existing or upcoming) because it is their coordinated and coherent definition and implementation that will enable us to achieve the environmental and climate ambition that we are all looking for, for agriculture and for the rest of the food chain.

The future CAP will in turn provide a key contribution to this endeavour by promoting and supporting this transition towards sustainability, resilience and competitiveness at farm level, within the overall objective and policy orientation of the Green Deal and in full coherence with environmental and climate legislation.

Achieving this ambition is based on 4 elements:

First, the introduction of a new and more effective delivery model, offering more flexibility for Member States and ensuring policy coherence with the environmental and climate legislation;

Second, the introduction of a new green architecture, including an enhanced system of conditionality for all farmers (with significant requirements supporting on-farm biodiversity, soil agronomic capacity, but also practices supporting climate mitigation) and financial incentives such as the eco-schemes, in addition to the existing measures under the PII. All these instruments will benefit from impactful ring-fencing obligations (25% in PI and 35% PII).

The third element relates to the specific role of research and innovation and the need to better accompany farmers in this transition, in particular through the sharing of knowledge and the provision of advisory services.

The fourth important field of action relates to the necessity to improve the economic viability and competitiveness of the agricultural sector to ensure the transformation and transition in a balanced and just manner.

In this path towards sustainability, Member States will play a key role with their NSP that we are currently evaluating in view of validating them before the end of this year.

However, after looking at the environmental and climate objectives of the strategic plans received, we consider that overall more work will be needed (and this is the case of the CZE plan, notably as regards the climate ambition and biodiversity protection).

In many cases, we did not have enough information to assess sufficient ambition and contribution to the CAP environmental and climate objectives. Moreover, contribution to and consistency with other climate and environment legislation is not always demonstrated (e.g. link with the National energy and climate plan, or the Prioritised action framework in Natura 2000 in CZE).

A few plans show a relatively good potential but many, like the CZE plan, will require adaptation to ensure full conformity with legal requirements, including on the aspects of coherence between the needs identified and the interventions designed - and the targets set - to address these needs.

The definition of baseline requirements for all area-based payments (the conditionality) is sometimes not meeting expected levels. For example on the GAECs 6 and 7 (minimum soil cover and crop rotation), a number of Member States including CZE want to exempt some parts of the arable land from the soil cover obligation or set a too low minimum duration for the intermediate crop to be taken into account for crop rotation. This does not seem in line with the regulation.

While MS budgetary allocations complies with the minimum level of spending fixed by the Regulation or even go above, the scope and ambition of many eco schemes and agro-environmental measures requires further work. In total, MS have proposed almost 184 eco-schemes and more than 250 agro-environment-climate schemes, varying in coverage and practices. Many are well developed, but others are unclear in terms of aim or specific requirements to effectively tackle the environmental and climate challenges recognized in the analyses.

On organic farming, Member States are generally ambitious (this is the case of CZE) with respect to the development of organic farming with some Member States still requiring further efforts to enhance ambition or relevance of the support. When assessing the related interventions, the Commission takes account of the different starting points and specific national circumstances of each Member State. Finally, in terms of renewable energy, all Member States, including CZE, have been requested to step up their ambition and finance investments in this domain. The CAP Plans can provide for an effective contribution to reduce the dependency on fossil fuels, both through the production of renewable energy such as biogas, as well as with the increase of organic fertilisers.

Before concluding, I would like to underline that the Commission is aware that the context in which Member States have designed their draft Plans has substantially changed with the Russian invasion on Ukraine and this will be considered in the approval process.

That is why in the communication on food security and in the observation letters sent to MS, we called on the Member States to strengthen the resilience and sustainability of the sector by, for example, using funding to boost sustainable biogas production, improve energy efficiency, foster agro-ecological practices, support protein crop production, precision agriculture and develop their knowledge and innovation systems.



V současné době žijeme ve světě, který se vyznačuje mnoha nejistotami a krizemi, jež vzhledem ke své různé povaze a dopadu vyžadují diferencovanou politickou reakci.

Rostoucí dopady změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti nás vedou k tomu, abychom se v rámci nové strategie růstu EU, Zelené dohody, a v případě zemědělství a potravinového systému Strategie Farm to Fork, zapojili do postupného a nezvratného dlouhodobého přechodu k udržitelnosti, odolnosti, konkurenceschopnosti a klimatické neutralitě.

Neměli bychom se mýlit: tento přechod k udržitelnému zemědělství a potravinovému systému je naší jedinou cestou, pokud chceme i nadále zajišťovat dlouhodobou potravinovou bezpečnost našich občanů v EU i mimo ni.

Naplnění této ambiciózní vize však vyžaduje postupný a nezvratný přechod ve všech fázích potravinového řetězce a změnu myšlení všech aktérů. Musíme změnit způsob výroby i spotřeby.

Dosažení této environmentální a klimatické ambice a několika environmentálních cílů bude muset vycházet z řady politických iniciativ týkajících se nejen zemědělství, ale pokrývajících celý potravinový řetězec, s iniciativami souvisejícími s vytvořením legislativního rámce pro udržitelný potravinový systém, opatřeními k zajištění udržitelné produkce na úrovni zemědělských podniků a potravinářského průmyslu, opatřeními na podporu přechodu ke zdravému a udržitelnému stravování, snižováním potravinového odpadu a podporou tohoto přechodu i na globální úrovni.

Tyto iniciativy se budou opírat o provádění strategií v oblasti biologické rozmanitosti a půdy, balíčku FitFor55, připravovaných právních předpisů v oblasti životního prostředí týkajících se ochrany půdy a přírody, revize některých klíčových právních předpisů souvisejících s přípravky na ochranu rostlin, plnou implementací stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí a klimatu, jakož i akčních plánů týkajících se oběhového hospodářství založeného na biologických zdrojích, nulovém znečištění, ekologickém zemědělství a integrovaném řízení živin, a to je jen několik příkladů.

Je důležité zmínit všechny tyto politické a právní iniciativy (stávající nebo připravované), protože právě jejich koordinované a koherentní vymezení a implementace nám umožní dosáhnout ambicí v oblasti životního prostředí a klimatu, o které všichni usilujeme, a to jak pro zemědělství, tak pro ostatní části potravinářského řetězce.

Budoucí SZP k tomuto úsilí zásadně přispěje tím, že bude prosazovat a podporovat tento přechod k udržitelnosti, odolnosti a konkurenceschopnosti na úrovni zemědělských podniků, a to v rámci celkového cíle a politického zaměření Zelené dohody a v plném souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí a klimatu.

Dosažení této ambice je založeno na 4 prvcích:

o Za prvé, zavedení nového a účinnějšího modelu realizace, který členským státům nabídne větší flexibilitu a zajistí soudržnost politiky s právními předpisy v oblasti životního prostředí a klimatu;

o Za druhé, zavedení nové zelené architektury, včetně rozšířeného systému podmíněnosti pro všechny zemědělce (s významnými požadavky na podporu biologické rozmanitosti v zemědělských podnicích, agronomické kapacity půdy, ale také postupů podporujících zmírňování změny klimatu) a finančních pobídek, jako jsou eko-schémata, jako doplněk ke stávajícím opatřením v rámci Pilíře II. Všechny tyto nástroje budou mít prospěch z povinnosti vyčlenit na ně významné procento (25 % v Pilíři I a 35 % v Pilíři II).

o Třetí prvek se týká specifické úlohy výzkumu a inovací a potřeby lépe podporovat zemědělce při tomto přechodu, zejména prostřednictvím sdílení znalostí a poskytování poradenských služeb.

o Čtvrtá důležitá oblast činnosti se týká nutnosti zlepšit ekonomickou životaschopnost a konkurenceschopnost zemědělského odvětví, aby byla transformace a přechod zajištěny vyváženým a spravedlivým způsobem.

Na této cestě k udržitelnosti budou hrát klíčovou roli členské státy se svými národními strategickými plány, které v současné době vyhodnocujeme s cílem schválit je do konce tohoto roku.

Po posouzení environmentálních a klimatických cílů obdržených strategických plánů se však domníváme, že celkově budou zapotřebí více dopracovat (a to je případ plánu CZE, zejména pokud jde o klimatické ambice a ochranu biologické rozmanitosti).

V mnoha případech jsme neměli dostatek informací, abychom mohli posoudit dostatečné ambice a příspěvek k cílům SZP v oblasti životního prostředí a klimatu. Kromě toho nebyl vždy prokázán příspěvek k dalším právním předpisům v oblasti klimatu a životního prostředí a jejich soulad s nimi (např. vazba na Národní plán v oblasti energetiky a klimatu nebo prioritní akční rámec v rámci soustavy Natura 2000 v ČR). Několik plánů vykazuje poměrně dobrý potenciál, ale mnohé z nich, jako například plán ČR, budou vyžadovat úpravy, aby byl zajištěn plný soulad s právními požadavky, včetně aspektů soudržnosti mezi zjištěnými potřebami a navrženými intervencemi - a stanovenými cíli - k řešení těchto potřeb.

Definice základních požadavků pro všechny platby na plochu (podmíněnost) někdy nesplňuje očekávanou úroveň. Například u GAEC 6 a 7 (minimální půdní pokryv a střídání plodin) chce řada členských států včetně ČR vyjmout některé části orné půdy z povinnosti půdního pokryvu nebo stanovit příliš nízkou minimální dobu trvání meziplodiny, která má být zohledněna pro střídání plodin. To se nezdá být v souladu s nařízením.

Rozpočtové příděly členských států sice odpovídají minimální úrovni výdajů stanovené nařízením, nebo ji dokonce překračují, ale rozsah a ambice mnoha ekologických programů a agroenvironmentálních opatření vyžadují další dopracování. Celkem členské státy navrhly téměř 184 ekologických programů a více než 250 agroenvironmentálně-klimatických programů, které se liší rozsahem a postupy. Mnohé z nich jsou dobře propracované, u jiných však není jasný cíl nebo konkrétní požadavky na účinné řešení environmentálních a klimatických výzev, které byly v analýzách rozpoznány.

Pokud jde o ekologické zemědělství, členské státy jsou obecně ambiciózní (to je i případ ČR), pokud jde o rozvoj ekologického zemědělství, přičemž některé členské státy stále vyžadují další úsilí ke zvýšení ambicí nebo relevance podpory. Při posuzování souvisejících intervencí Komise zohledňuje různá východiska a specifické vnitrostátní podmínky jednotlivých členských států.

Pokud jde o obnovitelné zdroje energie, všechny členské státy včetně ČR byly vyzvány, aby zvýšily své ambice a financovaly investice v této oblasti. Plány SZP mohou účinně přispět ke snížení závislosti na fosilních palivech, a to jak výrobou energie z obnovitelných zdrojů, jako je bioplyn, tak i zvýšením spotřeby organických hnojiv.

Před závěrem bych rád zdůraznil, že Komise si je vědoma toho, že kontext, v němž členské státy své návrhy plánů koncipovaly, se v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu podstatně změnil, což bude při schvalovacím procesu zohledněno.

Proto jsme ve sdělení o zajišťování potravinové bezpečnosti a v připomínkových dopisech zaslaných členským státům vyzvali členské státy, aby posílily odolnost a udržitelnost odvětví například využitím finančních prostředků na podporu udržitelné výroby bioplynu, zlepšení energetické účinnosti, podporu agroekologických postupů, podporu produkce bílkovinných plodin, precizního zemědělství a rozvoj svých systémů znalostí a inovací.



Nous vivons actuellement dans un monde caractérisé par de nombreuses incertitudes et crises qui, en raison de leur nature et de leur impact différents, appellent à une réponse politique différenciée.

L'impact croissant du changement climatique et de la perte de biodiversité nous a conduits à nous engager dans une transition progressive et irréversible à long terme vers la durabilité, la résilience, la compétitivité et la neutralité climatique dans le cadre de la nouvelle stratégie de croissance de l'UE, le Green Deal, et pour l'agriculture et le système alimentaire via la stratégie Farm to Fork.

Nous ne devons pas nous tromper : cette transition vers une agriculture et un système alimentaire durables est notre seule voie si nous voulons continuer à assurer la sécurité alimentaire à long terme de nos citoyens dans l'UE et au-delà.

Mais pour concrétiser cette vision ambitieuse, il faut une transition progressive et irréversible à tous les stades de la chaîne alimentaire, et un changement d'état d'esprit de la part de tous les acteurs. Nous devons changer notre façon de produire et de consommer. Pour atteindre cette ambition environnementale et climatique et les différents objectifs environnementaux, il faudra s'appuyer sur une série d'initiatives politiques liées non seulement à l'agriculture, mais couvrant l'ensemble de la chaîne alimentaire, avec des initiatives liées à l'établissement d'un cadre législatif pour un système alimentaire durable, des actions visant à assurer une production durable au niveau des exploitations agricoles et de l'industrie alimentaire, des actions visant à promouvoir le passage à des régimes alimentaires sains et durables, la réduction des déchets alimentaires et la promotion de la transition au niveau mondial.

Ces initiatives s'appuieront ou se combineront avec la mise en œuvre des stratégies en matière de biodiversité et de sols, de l’ensemble FitFor55, de la future législation environnementale relative à la protection des sols et de la nature, de la révision de certaines législations clés relatives aux PPP, de la mise en œuvre complète de la législation environnementale et climatique existante ainsi que des plans d'action relatifs à l'économie biologique circulaire, à la pollution zéro, à l'agriculture biologique, à la gestion intégrée des nutriments, pour ne citer que quelques exemples.

Il est important de mentionner toutes ces initiatives politiques et juridiques (existantes ou à venir) car c'est leur définition et leur mise en œuvre coordonnées et cohérentes qui nous permettront d'atteindre l'ambition environnementale et climatique que nous recherchons tous, pour l'agriculture et pour le reste de la chaîne alimentaire.

La future PAC apportera à son tour une contribution essentielle à cette entreprise en favorisant et en soutenant cette transition vers la durabilité, la résilience et la compétitivité au niveau des exploitations agricoles, dans le cadre de l'objectif global et de l'orientation politique du Green Deal et en totale cohérence avec la législation environnementale et climatique.

La réalisation de cette ambition repose sur 4 éléments :

o Premièrement, l'introduction d'un nouveau modèle de prestation plus efficace, offrant plus de flexibilité aux États membres et garantissant la cohérence politique avec la législation environnementale et climatique ;

o Deuxièmement, l'introduction d'une nouvelle architecture verte, comprenant un système amélioré de conditionnalité pour tous les agriculteurs (avec des exigences importantes en faveur de la biodiversité sur l'exploitation, de la capacité agronomique des sols, mais aussi des pratiques favorisant l'atténuation du changement climatique) et des incitations financières telles que les éco-régimes, en plus des mesures existantes dans le cadre de la PII. Tous ces instruments bénéficieront d'obligations de délimitation des impacts (25 % dans l'IP et 35 % dans l'IPI).

o Le troisième élément concerne le rôle spécifique de la recherche et de l'innovation et la nécessité de mieux accompagner les agriculteurs dans cette transition, notamment par le partage des connaissances et la fourniture de services de conseil.

o Le quatrième champ d'action important concerne la nécessité d'améliorer la viabilité économique et la compétitivité du secteur agricole pour assurer la transformation et la transition de manière équilibrée et juste.

Dans ce cheminement vers la durabilité, les États membres joueront un rôle clé avec leurs PSN que nous évaluons actuellement en vue de les valider avant la fin de cette année.

Cependant, après avoir examiné les objectifs environnementaux et climatiques des plans stratégiques reçus, nous considérons que, dans l'ensemble, davantage de travail sera nécessaire (et c'est le cas du plan de la République Tchèque, notamment en ce qui concerne l'ambition climatique et la protection de la biodiversité).

Dans de nombreux cas, nous ne disposions pas de suffisamment d'informations pour évaluer l'ambition et la contribution aux objectifs environnementaux et climatiques de la PAC. De plus, la contribution et la cohérence avec d'autres législations sur le climat et l'environnement ne sont pas toujours démontrées (par exemple, le lien avec le plan national sur l'énergie et le climat ou le cadre d'action prioritaire de Natura 2000 en République Tchèque).

Quelques plans présentent un potentiel relativement bon, mais beaucoup, comme le plan de la République Tchèque, devront être adaptés pour garantir une conformité totale avec les exigences légales, notamment en ce qui concerne la cohérence entre les besoins identifiés et les interventions conçues - et les objectifs fixés - pour répondre à ces besoins.

La définition des exigences de base pour tous les paiements par zone (la conditionnalité) ne répond parfois pas aux niveaux attendus. Par exemple, en ce qui concerne les BCAE 6 et 7 (couverture minimale des sols et rotation des cultures), un certain nombre d'États membres, dont la République Tchèque, souhaitent exempter certaines parties des terres arables de l'obligation de couverture des sols ou fixer une durée minimale trop faible pour la culture intermédiaire à prendre en compte pour la rotation des cultures. Cela ne semble pas conforme au règlement.

Si les dotations budgétaires des États membres respectent le niveau minimal de dépenses fixé par le règlement, voire le dépassent, la portée et l'ambition de nombreux programmes écologiques et mesures agroenvironnementales nécessitent des efforts supplémentaires. Au total, les États Membres ont proposé près de 184 eco-schemes et plus de 250 mesures agro-environnementales et climatiques, dont la couverture et les pratiques varient. Beaucoup sont bien développés, mais d'autres manquent de clarté en termes d'objectif ou d'exigences spécifiques pour relever efficacement les défis environnementaux et climatiques reconnus dans les analyses.

En ce qui concerne l'agriculture biologique, les États membres sont généralement ambitieux (c'est le cas de la République Tchèque) en ce qui concerne le développement de l'agriculture biologique, mais certains États membres doivent encore faire des efforts pour renforcer l'ambition ou la pertinence de l'aide. Lorsqu'elle évalue les interventions correspondantes, la Commission tient compte des différents points de départ et des circonstances nationales spécifiques de chaque État membre.

Enfin, en ce qui concerne les énergies renouvelables, tous les États membres, y compris la République Tchèque, ont été invités à renforcer leurs ambitions et à financer des investissements dans ce domaine. Les plans de la PAC peuvent contribuer efficacement à réduire la dépendance à l'égard des combustibles fossiles, à la fois par la production d'énergie renouvelable, comme le biogaz, et par l'augmentation des engrais organiques.

Avant de conclure, je voudrais souligner que la Commission est consciente que le contexte dans lequel les États membres ont conçu leurs projets de plans a considérablement changé avec l'invasion de l'Ukraine par la Russie, ce qui sera pris en compte dans le processus d'approbation.

C'est pourquoi, dans la communication sur la sécurité alimentaire et dans les lettres d'observation envoyées aux États membres, nous avons appelé ces derniers à renforcer la résilience et la durabilité du secteur, par exemple en utilisant les fonds pour stimuler la production durable de biogaz, améliorer l'efficacité énergétique, encourager les pratiques agroécologiques, soutenir la production de protéagineux, l'agriculture de précision et développer leurs systèmes de connaissance et d'innovation.

More blogs & summaries